Quo vadis

5. září 2016 v 21:47 | L. Spirit |  Litterula

HENRYK SIENKIEWICZ

PŘÍBĚH
Toto fascinující dílo, které mě svou velkolepostí nikdy nepřestane fascinovat, má překvapivě jednoduchou dějovou linii. Patricij Vinicius se zamiluje do křesťanské dívky Lygie. Postupem času a vlivem lásky k Lygii se začne měnit z namyšleného a sebevědomého vojevůdce v pokorného a dobrosrdečného křesťana. Jejich vzájemnou náklonost ovšem komplikuje císař Nero, který se pro svou rozmarnost rozhodne vypálit Řím, který k smrti nenávidí. A vinu za požár svalí na zatím téměř neznámou skupinu křesťanů. Situaci se pokouší zachránit Viniciův příbuzný Petronius, který si ovšem při tomto pokusu o záchranu vyslouží nemilost císaře. Nastává kruté pronásledování křesťanů, při kterém je do arény smrti poslána i Lygie...

MŮJ NÁZOR
Ačkoliv jsem očekávala, že historické dílo (navíc z povinné četby) mě nijak neosloví, opak byl pravdou. Knihu jsem zhltla během tří dnů a po dočtení jsem litovala, že už nemůžu číst dál. Tak jsem alespoň listovala své oblíbené části a kapitoly a četla si je znovu a znovu.
Doufám, že Vás tento můj výlev emocí neodradí od knihy, byla by to škoda. Pokusím se teď přejít k objektivnímu hodnocení.
Styl psaní je velice poutavý, přičemž křivka děje připomíná horskou dráhu. Chvíle rozvolněné a poklidné atmosféry v patricijských domech střídá napětí a strach spolu se surovým popisem umírajících křesťanů. Na začátku se Vám dílo může zdát nezáživné, ale Sienkiewicz píše tak rafinovaně, že si přesto přejete vědět, jak to bude dál. Určitě to není na škodu.
Postavy určitě nepředstavují stereotyp. Na Viniciovi jde velice dobře pozorovat vývoj, který bych možná přirovnala k přesnému opaku Egypťana Sinuheta. Zatímco Sinuhet se i ve stáří stále stejný, Vinicius během pár let mravně vyroste a ze sobecké lásky se jeho láska přemění v upřímnou. Dalším zajímavým článkem příběhu je Petronius, jehož nečekané invektivy na císaře Nerona vás dovedou rozesmát. Navíc můžeme obdivovat jeho obdivuhodnou diplomacii, se kterou se mu velice dobře daří zavděčit se nevyzpytatelnému císaři. Zatímco ostatní se Nerona bojí, Petronius z něj má jen legraci. A i když jeho postava neskončí zrovna nejlépe, vyšplhal se v mém žebříčku oblíbenosti hodně vysoko.
Jistě bych nemohla opomenout působivý popis historického pozadí. Sienkiewicz měl zjevně smysl pro detail, je velice fascinující, s jakou lehkostí a samozřejmostí dokáže líčit detaily každodenního života té doby, člověk by si až myslel, že žil v anitce, nikoli v 19. století. Tento titěrný popis také způsobí, že se odtrhnete od nynějšího světa a jste zcela vtaženi do 1. století našeho letopočtu.

Můj verdikt je Vám už nejspíš jasný; Je to kniha, která se nečte, ale prožívá. Možná nenadchne všechny, ale za zkoušku určitě stojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 6. září 2016 v 20:33 | Reagovat

Nečetl jsem. Jednou se do toho musím pustit, zatím jsem se ale neodhodlal :-)

2 TomkoM TomkoM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:51 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama